Základními aspekty pro určení výše výživného jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti a majetkové poměry a možnosti povinného rodiče. Přestože dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů, nelze opomíjet i ten fakt, že je právem a povinností rodiče naučit dítě hodnotě peněz a řádnému hospodaření s nimi. Stanovení nepřiměřeně vysokého výživného může být nejen v rozporu s nejlepšími zájmy nezletilého, ale může také porušovat právo rodiče vychovávat své dítě.
Při určení výše potenciálního příjmu soud nevychází z nejvyššího příjmu, kterého povinný dříve dosahoval, ale z příjmu, kterého by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (dané mimo jiné fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na regionálním trhu práce) mohl dosáhnout.
Z rozsudku musí být patrný vztah mezi důkazy provedenými v řízení a skutkovým závěrem ohledně dosahovaného příjmu povinného. Soudy mají povinnost dostatečně odůvodnit, z čeho se odvíjí konkrétní výše výživného.
Základ daně (který je rozhodný pro daňové účely) pro výpočet výživného nepředstavuje nutně reálný rozdíl mezi příjmy a skutečně vynaloženými výdaji. Proto je nutné povahu a nutnost skutečně vynaloženého nákladu na dosažení příjmu zkoumat. Výsledek pak může hrát významnou roli z pohledu oprávněnosti či neoprávněnosti odpisů.
Při stanovování výživného může hrát důležitou roli zohlednění nemovitého majetku, jeho účel užívání či jejich využití, i jejich počet.
Při stanovování výživného je nutné zohlednit rozsah péče.
Ve výkonu práva na svobodnou volbu povolání by povinný neměl být omezován jen proto, aby si oprávněný zachoval značně nadstandardní životní úroveň.
Při stanovení výživného je nutné zvažovat reálné možnosti povinného závazek splnit, aby se předešlo situacím v budoucnu, kdy povinný nebude moci zaplatit.