Judikatura

V projednávané věci bylo z rozhodnutí soudů, jimiž bylo zaměstnavateli uloženo zaplatit zaměstnankyni náhradu mzdy, jednoznačně patrno, že při výpočtu náhrady mzdy, která zaměstnankyni náležela z neplatného rozvázání pracovního poměru, soudy vycházely z příslušných ustanovení tehdy platného zákoníku práce a zákona o mzdě a stanovily náhradu mzdy v tzv. hrubé výši. Z obsahu uvedených soudních rozhodnutí zaměstnankyně musela poznat, že náhrada mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru jí byla přiznána v tzv. hrubé výši, a ze svých osobních zkušeností a jako "dlouholetá účetní" musela vědět, že z této náhrady mzdy je zaměstnavatel povinen uskutečnit "povinné odvody". Jestliže jí zaměstnavatel vyplatil celou přisouzenou částku, musela za výše popsaných okolností předpokládat, že v rozsahu, v jakém byl zaměstnavatel povinen provést z přisouzeného plnění srážky na "povinné odvody", vyplatil zaměstnankyni peněžité plnění omylem. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že zaměstnankyně je povinna tímto způsobem získané bezdůvodné obohacení vydat. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu; rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel.… Celý článek

Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V posuzovaném případě zaměstnanec bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele použil kreditní kartu, která mu byla zaměstnavatelem svěřena pro úhradu nákladů spojených s výkonem jeho práce pro zaměstnavatele, k úhradě účtu v restauraci za třetí osobu. Tím zaviněně porušil jednu ze základních povinností zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce. Při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci měl odvolací soud - vzhledem k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti - přihlížet zejména k tomu, že se zaměstnanec svým jednáním dopustil přímého útoku na majetek svého zaměstnavatele, a to v postavení vedoucího zaměstnance, který měl (kromě plnění základních povinností zaměstnance) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů a přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Na této povaze jednání zaměstnance nemůže nic změnit ani relativně nízká výše škody, neboť podstatně významnější je v posuzovaném případě narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zák. práce. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 ze dne 25. 1. 2017… Celý článek

Opt-in

Admin

Jediným důsledkem podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích (pro které se v odborné literatuře vžilo označení „generální opt-in“) je, že se nadále (od účinnosti této změny zakladatelského právního jednání) neuplatní domněnka zakotvená (pro korporace vzniklé před 1. lednem 2014) v § 777 odst. 4 ZOK. K podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako celku dochází změnou zakladatelského právního jednání. Ustanovení § 777 odst. 5 z. o. k. pro tuto změnu sice stanoví lhůtu dvou let od účinnosti zákona o obchodních korporacích (tj. od 1. ledna 2014), nicméně jde toliko o lhůtu pořádkovou, s jejímž marným uplynutím není spojen zánik možnosti obchodní korporace provést „generální opt-in“. I po 1. lednu 2016 tedy společnosti, které chtějí (jednoznačně) vyloučit domněnku upravenou v § 777 odst. 4 ZOK, mohou postupovat podle § 777 odst. 5 ZOK. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1104/2016 ze dne 22. 2. 2017… Celý článek